I tentokrát jsme zvolili „dopravní prostředek“ v podobě vlastních nohou a vydali se na 4,5 km směrem k cíli. Protože sluníčko nás neopouštělo, byli jsme rádi, že trasa začínala lesem. Stromy nám poskytovaly příjemný stín, do nohou nás škrábaly ostružiny, na tkaničky se chytala svízel přítulná, po hlavách i za krkem nám běhali drobní obyvatelé lesa a jak jsme se vzdalovali signálu wi-fi z kempu všichni patřičně zářili štěstím a spokojeností… Malé bolístky vyléčily hranolky a podobné pochutiny v restauraci u Prachovských skal, kde jsme měli naplánovanou zastávku na oběd. Nebylo kam spěchat, proto jsme si na oběd a odpočinek vyčlenili dvě hodiny času. Protože 9. B je ale třída sportovců a milovníků přírody (nebo snad v důsledku absence wi-fi a dokonce i telefonního signálu?), vyrazili jsme do samotných Prachovských skal po odpočinku kratším. Prošli jsme skalami a rovnou pokračovali zpět ke kempu, kde jsme s 12 km v nohách strávili zbytek i druhého dne u vody a volným programem.
Třetí den nám zpestřila program zásahová jednotka policie ČR, která měla v areálu ukázku pro další ubytované – žáky školy bezpečnostně právní. Po obědě nás pak čekala už jen poslední možnost těšit se krajinou a radostí z pohybu, když jsme se opět s „plnou polní“ vypravili do Jičína na autobus, který nás odvezl zpět. Posledních 7 km si všichni užívali plnými doušky – tolik vzdechů a citově zabarvených slovních výlevů snad neobsahuje ani Máchův Máj!
Z posledního společného výletu si tak všichni odvezli poctivých 26 km v nohách, nějakou tu nezapomenutelnou vzpomínku a občas i nějaký ten puchýř, odřeninu, štípanec, spáleninu, … Výlet se nám prostě vydařil!