To nejhorší se musí připomínat, aby se to nemohlo opakovat. Bylo těžké stanout před stovkami náhrobních kamenů s vědomím, že každý znamená jeden ukončený lidský život na tomto místě.
Tomáš Ficbauer

Byl to silný zážitek, opravdu jsem nečekala, že mě to tak dojme, celý den jsem o tom přemýšlela. Byl to zvláštní pocit, hlavně v krematoriu jsem opravdu neměla dobrý pocit. Ale zážitek z toho mám velký a na dlouhou dobu. Dozvěděla jsem se nové a někdy i děsivé věci. Podle mého názoru by si v této době měl každý uvědomit, jaké má štěstí, že je s rodinou, kterou miluje, nežijeme v každodenním strachu o svůj život. Je to na zamyšlení.
Monika Šafaříková

Do Terezína už bych se nikdy dobrovolně nevrátila. I když už je to nějakých 80 let od války, pořád město vyzařuje takovou negativní energii. Vůbec nechápu, jako to všechno někteří mohli přežít. Jak mohli vydržet to týrání. A to „ubytování“ bylo fakt hrozný.
Anežka Pražáková

Tábor byl děsivý, svým způsobem, donutí vás to přemýšlet o tom, co teď máte. Když si uvědomíme, co ti lidé zažili, čím si museli projít. Všichni jsme si stěžovali na zimu, ale ti lidé tam byli v tenkých kombinézách a dřevácích. Lidé si tehdy prošli peklem a my bychom měli být rádi za to, co máme.
Hana Tranová

Nejhorší pro mě byla ta místnost, kde bylo šedesát lidí a byli tam tak namačkaní, že museli ve „spánku“ chodit, by se jim tam vířil vzduch.
Terezín jako město je hrozně zvláštní, protože je prázdné, nikdo tam prostě není, je opuštěné a dýchá na vás ta atmosféra, to kolik lidí tam zemřelo a jak tam trpěli. Znamená to, že je vám potom úzko i z prázdné místnosti, protože znáte ten příběh a utrpení za tím.
Barbora Ryglová

Můj dojem je takový, že jsem nečekala, že to bylo všechno tak tragické. Vůbec nechápu, proč těm židům museli tak brutálně ubližovat. Je to velmi smutné.
Kateřina Vejvodová

Udělalo to na mě dojem a zamyslel jsem se nad tím, jaké tam vlastně měli životní podmínky. Také mě překvapilo, že tam v současné době skoro nikdo nežije a město vypadá spíše jako město duchů.
Jan Škultéty

V Terezíně to bylo zajímavé. Dozvěděla jsem se spoustu informací, ale už bych tam asi nejela. Bylo to hodně smutné. Přestože jsme byli teple oblečení, byl nám zima, nedokážu si představit, jak to tam zvládali. Nechtěla bych žít v té době.
Monika Ronešová

Když jsme přišli do Terezína, spadnul na mě těžký pocit, sevřel se mi žaludek. Bylo „cítit“, jak moc tam lidé museli trpět. Nejvíc depresivní mi přišla pitevna a krematorium. Byly tam černé stěny a v pecích byly svíčky. Bylo zvláštní si uvědomit, kolik lidí tudy muselo projít. V Muzeu Ghetta byly obrázky dětí, které kreslily v Terezíně, jak probíhal „běžný“ den.
Eliška Hanilcová

Exkurze do Terezína byla zajímavá, ale podle toho, co jsme si říkali ve škole, jsem to čekala ještě horší, i když některá místa mě překvapila. Nejvíce nepříjemně jsem se cítila ve spalovně, to místo bylo velmi emotivní. Nedokážu si představit, že bych v zimě chodila v nějakém lehkém oblečení, my jsme byli nabalení a stejně nám byla hrozná zima.
Vanesa Turovská

Terezín neboli „město duchů“. Když jsme šli městem do Muzea Ghetta, bylo všude mrtvo. Samotná exkurze se mi líbila, protože nám pomohla otevřít oči k tomu, jak to dřív probíhalo, jak se nacisté chovali, jak vypadal běžný život. Doporučuji se tam jet podívat. Alespoň se trošku přiblížíte k opravdovému židovskému osudu za 2. sv. války.
Jana Vojtěchová

Můj dojem byl docela špatný, nedělalo mi to nejlíp. Ve chvilkách se mi udělalo i špatně. Nikdy nepochopím, proč někdo tak jiným lidem ubližoval.
Vanesa Poláčková

Mě celkem překvapilo, že za celou tu dobu se podařilo utéct jen třem lidem a také kde ti lidé brali pořád tu energii a naději, že to bude lepší.
Eliška Šteierová